PODĚKOVÁNÍ MODRÉ BANCE, ANEB JAK (NĚKDY) PRACUJÍ BANKÉŘI

PODĚKOVÁNÍ MODRÉ BANCE, ANEB JAK (NĚKDY) PRACUJÍ BANKÉŘI

Když člověk svěří své peníze velké a renomované bance, předpokládá, že v ní pracují lidé, kteří mu pomohou peníze správně rozložit. Chci se podělit o čerstvou zkušenost s prací osobního bankéře jednoho mého klienta, která tomu příliš neodpovídá.

Jde o banku, která patří k největším a kde má onen klient běžný účet, na který mu chodí mzda. A protože je poměrně vysoká, je samozřejmě lákavé pro banku mu často něco nabízet.Několik let před tím, než se mnou začal spolupracovat, začal klient investovat pravidelně 5.000 Kč měsíčně do portfolia fondů banky.

Celkově bylo portfolio složené ze  77% akciovými fondy, 12,5% komoditní fond a 10,5 % dluhopisový fond.

Dalo by se tedy říci, že jako celek se blížilo tzv.růstovému portfoliu (75% akcie, 10% alternativní investice, 15% dluhopisy), ale při podrobnější analýze jsem zjistil, že bylo zhruba 30% investováno do fondů investujících do rozvojových zemí (tzv.emerging markets), což je cca 2x více než by mělo být i u velmi agresivního portfolia.

Dalších 43% portfolia tvořil akciový fond zaměřený pouze na jednu oblast přírodního bohatství.

Diverzifikace akciové složky byla tedy poměrně diskutabilní.

Klient má v té bance navíc ještě jeden zajištěný fond na 5 a půl roku, který má splatnost v listopadu 2016 a kam vložil na počátku 200.000 Kč.

Po analýze všech klientových investic jsme se s dohodli na tom, že ukončí pravidelnou investici do tohoto portfolia a při splatnosti onoho zajištěného fondu vše převedeme do portfolia, které jsem mu vytvořil a kam pravidelně investuje 10.000 Kč/měsíc.

Nedávno, při poslední výroční schůzce, mi klient sdělil, že byl něco zařizovat na pobočce banky a bankéř mu navrhl změnu toho jeho portfolia.

Změna proběhla tak, že přemístil prostředky z fondů zaměřených na rozvojové země, což by vzhledem k výše popsanému původnímu složení bylo ještě pochopitelné, do zcela jiných akciových fondů, avšak nyní kupodivu akciová složka neobsahuje žádné fondy emerging markets, což ji posouvá do konzervativního portfolia.

Dále bankéř prodal prostředky v komoditním fondu, který je v poslední době ve ztrátě a přemístil je do realitního fondu, který naopak roste. Tím se dopustil věci, která je v podstatě základní chybou neinformovaných investorů – prodej při poklesu trhu. Bankéř tak klientovi realizoval ztrátu, protože hodnota peněz, které tam klient za několik roků vložil, byla konkrétně u tohoto fondu nižší než aktuální cena podílových listů v tomto fondu. Převod z jedné alternativní investice (komodity) do jiné (nemovitosti) navíc nedává příliš smysl. Ztráta činila zhruba 8.000 Kč.

 Bankéř rovněž použil část peněz ze zajištěného fondu, kterému zbývá cca 1,5 roku do splatnosti (a který byl ziskový), kde je možnost předčasného výběru, ovšem s poplatkem 1% z vybírané částky. Tím vznikla klientovi další ztráta zhruba 1.500 Kč.

A závěr byl poměrně nečekaný, protože banka klientovi naúčtovala vstupní poplatky za nákup všech nových fondů, do kterých bankéř peníze rozdělil. Klient tak zaplatil vstupní poplatek vlastně podruhé, protože mu byl předtím průběžně několik let strháván každý měsíc při pravidelné investici. Tento nový poplatek činil 7.800 Kč.

Asi za měsíc bankéř klientovi slavnostně oznámil, že nové portfolio vyrostlo asi o 1,5 %, což sice byla pravda, ale reálně je klient díky bankéřovým krokům ve ztrátě.

Protože jde o poměrně nízkou část celkových klientových prostředků, nedělal z toho žádné závěry, ale já každopádně mohu poděkovat bance za to, že přesvědčila klienta, aby jí žádné další peníze nesvěřoval.

Pro ostatní může být tento případ varováním, aby nepředpokládali, že ve velké instituci vždy pracují lidé, kteří jsou profesionály.