Po - Pá : 08:00 - 19:00
+420 603 383 742

Příspěvky z blogu

VÁLKA, BENZÍN A MY

///
Komentář0
/
Kategorie

V sobotu 19.2.2022 vyšel v MD Dnes článek ekonoma a člena bankovní rady ČNB Aleše Michla Klausova drahá permanentka.  Článek se věnoval inflaci, která v lednu dosáhla 9,9 % a tomu, jak s ní bojovat v souvislosti s covidem. Aleš Michl v něm cituje z knihy Václava Klause, ve které zmiňuje historku s nákupem permanentky ve Špindlerově Mlýně (proto ten název). Jakkoliv s většinou Klausových výroků v postprezidentském období nesouhlasím, s tím, co je v článku uvedeno lze souhlasit.

Základní sdělení je následující:

„V našem světě došlo k přetrhání vazby výkonu a odměny. Potřeba dostala přednost před respektem k vytváření hodnot.“ Klaus to definuje jako „nárokový způsob užívání“. Což podle něj snižuje i schopnost se s inflací vypořádat.

Michl dále zmiňuje Klausovu myšlenku o nutnosti změny myšlení a ustoupení od nárokového uvažování soudobé společnosti. Tedy, že peníze budou adekvátní vykonané práci a nebudou se rozdávat na dluh. Že nespadneme zpět do socialismu, kdy bylo motivací podniku především to, aby byl velký, aby měl co nejvíce zaměstnanců a zdrojů a dodržoval nařízený plán. Podniky se nesnažily o maximalizaci zisku a produktivity, ale maximalizovaly zdroje a vstupy ve stylu co je doma, to se počítá. Maďarský ekonom János Kornai to tehdy nazýval sacím reflexem.

Nejde sát donekonečna a přetáčet se tak zpět k socialistické ekonomice.  Covid umocnil sání a  spoléhání se na stát všude. Správná jednorázová pomoc lidem a podnikatelům se nesmí stát standardem při každém problému v chodu ekonomiky. Je nesmysl například platit ze státní pokladny jakousi „pomoc“ lidem nebo firmám při růstu ceny elektřiny.

Firmy musí začít cítit, že mohou zkrachovat. Lidé, že mohou přijít o místo. A ministerstva, úřady, státní sféra, že na svůj provoz nemusí dostávat stále více peněz.

Covid nás nesmí nasměrovat k socialismu, kdy všichni sají zdroje, peníze a plýtvají jimi, protože neberou ohled na produktivitu a kvalitu výstupu.

Tolik citace z článku, který vyšel v době, kdy jsme netušili, co se stane za pět dní.

Nemáme teď covid, ale na pozadí tragédie se u nás řeší, že kvůli „nějaké válce, po které nám nic není“ máme teď drahý benzín (nebo naftu).

Slyšíme volání po zastropování cen, snížení  DPH, apod. Už zase voláme „Státe, postarej se“.

Ale je to opravdu tak špatné?

Podívejme se na porovnání cen benzínu (Natural 95) a průměrné mzdy od roku 2001 (viz tabulka).

V roce 2001 byla průměrná mzda 14.378 Kč, benzín stál 24,44 Kč/litr. To znamená, že za průměrnou mzdu jsme si koupili 588 litrů benzínu.

V roce 2009, tedy v době, kdy byla naše ekonomika v útlumu po celosvětové krizi , jsme si za průměrnou mzdu koupili 821 litrů benzínu.

Od roku 2010 až do roku 2014 ovšem toto číslo bylo nižší, v roce 2013 jsme si za průměrnou mzdu 25.035 Kč koupili dokonce pouze 692 litrů.

Do roku 2020 se počet litrů zvyšoval až na 1277 litrů za průměrnou mzdu.

Dnes, kdy průměrná mzda přesáhla 40.000 Kč (40.135 Kč ve 4.Q 2021), platíme za benzín 47,12 Kč (k 12.3.2022). To je 852 litrů za mzdu. Nejsme na tom tedy hůře než v letech 2010-2014 (pokud tedy budeme brát poměrně nedávnou minulost). A nevzpomínám si, že by tehdy někdo volal po nějakém zastropování cen nebo jiných opatřeních.

To, že tomu v posledních letech bylo jinak, neznamená, že to bylo správně.  Na vině byl stále zvyšující se růst mezd, který nebyl podložený odpovídající produktivitou.  Myslím si, že jsme v posledních letech žili tzv. „nad poměry“.  A to především státní zaměstnanci.

Platy ve veřejné správě jsou o  4.000 Kč vyšší než v soukromém sektoru (43.232 Kč vs. 39.332 Kč, v 1.pol. 2021), což je podle mě nehorázné. V době pandemie trpěl soukromý sektor, ale zaměstnanci státní správy dostávali nejen plný plat, ale i prémie…

Někteří zaměstnanci jsou bohužel rozmazlení do té míry, že přestávají vnímat realitu.

Sací reflex, o kterém píše Aleš Michl, se tedy opět projevuje.  Dříve to nebyl benzín, ale jiné věci. Nepřijde mi normální, že vlekaři po špatné zimě chtějí kompenzaci za ztráty, provozovatelé koupališť po studeném létě chtějí kompenzaci. Zemědělci chtějí kompenzace jednou za to, že nepršelo, podruhé za to, že pršelo hodně. O pomoci při zvýšení ceny energií už byla řeč. S touto logikou by nyní mohli investoři také žádat kompenzaci, protože akciové trhy poklesly o 10 % a protože přece mají nárok na to, aby trhy stále rostly.

Jsme ještě v kapitalismu nebo už v socialismu resp. komunismu, kde mělo platit: „každému podle jeho potřeb“?

Nebrečme nad tím, že máme drahý benzín.  Pokud je to zatím jediná cena za to, že si zachováme svobodu a nebudeme muset zažívat to, co zažívají lidé pár set kilometrů od nás a řešit otázky života a smrti, které si pokládají milióny lidí na útěku, tak buďme rádi, že je tak nízká.

Dnes je naše solidarita s Ukrajinou ještě stále vysoká, ale bojím se, že za poslední roky jsme tak zpohodlnělí a otupělí, že jakmile bychom měli slevit ze svého standardu, budeme schopní házet vinu na lidi, kteří za nic nemohou a zahodit veškeré morální zásady.  A také si myslím, že jsme hodně zhloupli, alespoň podle průzkumů, kolik lidí věří ruským fake news.

Slyším a čtu názory, že my trpíme drahým benzínem a Rusové mají benzín za 11 korun. Ano mají, ale mají také průměrnou mzdu necelých 15.000 Kč a polovina z nich nemá více než 9.500 korun (medián mzdy).  Ale to už se v těch „zprávách“ nedočtete.

Pokud nepochopíme, že to všechno, co jsme od listopadu 1989 nabyli, není samozřejmé a je za to třeba bojovat, a to včetně svobody, a neuvědomíme si, co je skutečně důležité, tak se můžeme dostat na cestu, ze které už nebude možné se vrátit.

Tento článek je trochu jiný než obvykle, protože situace je jiná než obvykle. Ale píšu jej, protože jsem z generace, která v listopadu 1989 studovala na vysoké škole a aktivně se účastnila tehdejšího dění a proto cítím určitou povinnost bránit tehdy získané hodnoty. A také proto, že mnoho lidí má pocit, že se nemůže nic stát a že to, co máme nyní, je samozřejmé a napořád.  Nechci se vrátit zpět v čase, protože si tu dobu předtím dobře pamatuji.

PS:  Tipnete si, zda se s vyššími cenami pohonných hmot sníží intenzita osobní přepravy? Vsadil bych se, že ne.

 

Staňte se fanouškem facebookové stránky PO Investment – www.facebook.com/poinvestment

Chcete dostávat zajímavé články a tipy ze světa osobních financí a investování ?