1 BILIÓN NA SPOŘÍCÍM ÚČTU

Podle průzkumu Equa bank mají Češi v bankách na běžných a spořících účtech uloženo asi 1,2 biliónu korun a k tomu ještě dalších 600 miliard na termínovaných vkladech. Je to obrovská suma a mohli bychom se radovat, jaký jsme spořivý národ. Ale bohužel nemůžeme. Proč?

Finanční negramotnost

Protože je to důkaz naší finanční nevzdělanosti. Jedno ze základních pravidel osobních financí je, že na spořícím účtu (nebo v jiném rychle dosažitelném nástroji) má být uložena pouze pohotovostní rezerva pro neočekávané výdaje. Je vysoce nepravděpodobné, že všechny ty peníze ležící v bankách jsou právě pohotovostní rezerva domácností. Ani současné velmi nízké úrokové sazby na spořících účtech zdá se zatím nepřiměly lidi k tomu, aby začali hledat možnosti, které mohou peníze reálně zhodnotit.

A protože podíl peněz na netermínovaných účtech v posledních letech stále roste, dá se říci, že je to s péči o naše osobní finance stále horší. Ještě před 10 lety totiž měly domácnosti na netermínovaných vkladech zhruba čtvrtinu úspor, zatímco v polovině loňského roku to bylo již přes 40 procent.
Lidé se stále velmi výrazněji spoléhají na bankovní produkty, které jim nemohou v žádném případě přinést reálné zhodnocení jejich peněz.
Právě spořící účty se bohužel pro mnoho lidí staly vrcholem jejich úsilí o lepší zhodnocení volných finančních prostředků.
Je to kvůli neznalosti a nedostatku informací? Nebo jsme u nás opravdu tak moc konzervativní? Nebo snad nefungují optimálně finanční poradci? Nebo je tu stále negativní zkušenost s fondy z kupónové privatizace?

Spořící účty nejsou na spoření

Důvodem bude asi od každého něco. Navíc se na tom trochu podílely i samotné banky, které nabízely u spořících účtů vyšší úroky než u termínovaných vkladů.
Banky mají v současné době peněz od klientů dost a vzhledem k tomu, že mají obavy, aby za jejich uložení ještě samy nemusely ČNB platit, tak o další peníze na vkladech příliš nestojí.

Průměrný roční výnos průkopníka spořících účtů u nás – ING konto – byl za posledních 10 let 1,78% p.a., průměrná inflace za stejnou dobu činila 1,93% p.a. Takže vklad nám stěží pokryje inflaci. A tak i ti, kteří chápou, že reálně jim peníze na spořícím účtu žádný výnos nepřinesou nejsou schopni nebo ochotni najít jinou alternativu.
Část lidí zlákal svými dluhopisy stát a někteří tak zjistili, že půjčit státu může být výhodnější, než mít peníze na účtu. Znamenalo to alespoň malou změnu v myšlení lidí.

Posun k „jistotě“

Pro část lidí to znamenalo posun k podílovým fondům, ovšem problém je, že to byl posun často opět buď pouze k zajištěným fondům nebo ke konzervativním dluhopisovým fondům, které jsou považovány za bezpečné v tom smyslu, že jejich hodnota příliš nekolísá a případné propady jsou v porovnání s akciemi nižší a netrvají tak dlouho.
To je sice pravda v krátkodobém pohledu, ale v dlouhodobém horizontu je problém reálný výnos. To znamená hodnota, která zohledňuje i růst cen, tedy inflaci. V tabulce vidíte, jak jsou na tom dluhopisy v boji s inflací.

Je vidět, že s prodlužující se dobou investice sice klesá rozptyl mezi nejnižším a nejvyšším výnosem, ale pravděpodobnost ztráty příliš neklesá. Takže ani když budeme do dluhopisů investovat 20 a více let, nemáme „jistotu“, že budeme reálně v zisku.

Může se tedy stát, že pokud budeme chtít dlouhodobou a zároveň bezpečnou investici a zvolíme si pouze dluhopisy, tak po 20 letech zjistíme, že hodnota investice se sice zvýšila, ale koupíme si za ni méně než před 20 lety.
Samozřejmě že dluhopisy mají svoje místo i v portfoliu dlouhodobého investora jako diverzifikace a „tlumič“ akciových propadů, ale pouze v malém zastoupení.

Co tedy dělat?

Pokud i vaše peníze patří do onoho výše zmiňovaného bilionu korun, zkuste popřemýšlet o tom, zda jsou to opravdu všechno peníze, které budete v dohledné době potřebovat. Nebo zda tam jsou prostě jenom kvůli tomu, že jste neměli čas se jim více věnovat (třeba proto, že jste byli zaneprázdněni jejich vyděláváním).
Vězte, že každé spoření má smysl pouze v okamžiku, kdy víme, že v budoucnu budeme moci spotřebovávat více. A to nám spořící účty určitě nikdy neumožní.
K tomu nám mohou pomoci pouze investice do akciových podílových fondů, akcií, ETF fondů či případně nemovitostí, atd., tedy do instrumentů, které peníze reálně zhodnotí.
V tabulce níže vidíte, jak jsou na tom akcie s reálnými výnosy

Jsou vidět extrémní rozdíly hodnot v prvních letech investice, proto je jasné, že akciová investice na krátkou dobu je loterie s možným výnosem +50% nebo -37%. Ovšem na 10-ti letém horizontu už jsme v reálném zisku ve většině případů, u 15-ti leté investice je pravděpodobnost překonání inflace asi 95% a na 20-ti letém a delším horizontu akcie vždy inflaci překonaly. Znamená to, že pokud chceme odkládat peníze na delší dobu, jsou akcie mnohem vhodnějším a bezpečnějším nástrojem než dluhopisy.

Na spořícím účtu by měla být uložena pouze pohotovostní rezerva ve výši zhruba 6 měsíčních výdajů domácnosti. Není to rozhodně nástroj na dlouhodobé uložení peněz.

Je-li tomu ve vašem případě jinak a na spořícím či na běžném účtu vám spí více peněz, vytvořte si (či nechte si vytvořit) investiční portfolio odpovídající vašim záměrům a cílům, vložte tam svoje peníze a dejte jim novou energii.
Nebojte se kolísání trhů, je to přirozená součást investování a pokud budete mít portfolio správně složené, dovede vás k vašemu cíli.
Tím můžete učinit první krok k vaší finanční nezávislosti.

Petr Ondroušek – PO Investment

Staňte se fanouškem facebookové stránky PO Investment – www.facebook.com/poinvestment